„Constantine, my name is John Constantine.“ Tímto velmi originálním způsobem se nám představuje další ze série komixových hrdinů. Tentokrát půjde o profesionálního vymítače démonů. A protože těchto příšer je na našem světě spousta (což mi dosvědčí především pravidelní návštěvníci black metalových koncertů a gothic party), je jeho přítomnost nezbytná. „Hellblazer“, jak se jmenuje „literární“ předloha, je o pánovi, který jako chlapec byl schopen vidět démony a anděly ve světě okolo sebe, v našem světě, a děsilo ho to natolik, že se pokusil o sebevraždu. Svůj pokus přežil, nicméně během dvou minut klinické smrti si prožil věčnost v pekle. Jak všichni správní křesťané vědí, sebevrahům je nebe zapovězeno. V pekle se líbí pouze čertům a heavy metalovým fandům, proto není divu, že se rozhodl konat dobro, vyhánět démony z našeho světa zpět do pekel a doufat v konečné odpuštění.
Filmové zpracování komixů mělo u Američanů vždy velký úspěch, přesto se zdá, že se v poslední době s adaptacemi kreslených příběhů doslova roztrhl pytel. Po úspěchu „Blada“, „X-men“ a hlavně „Spider-mana“ po celém světě ani není divu. Osobně s těmito filmy problém nemám, sice jejich děje jsou tak nějak stále totéž, ale většinou jde o vizuálně velmi povedenou podívanou a občas i zábavnou („Hellboy“). Jinými slovy odpočinkové filmy. Pro nás, diváky, kteří nejsou americkou komixovou kulturou skoro vůbec poznamenání, je podstatné zda má film spád a zda se člověk v kině příliš nenudí.
Ve světě Constantina Bůh a Satan spolu soutěží o duše lidí a andělé nebo démoni více či méně ovlivňují chování lidí. Je jim však zakázána přímá intervence i vstup na náš svět. Constantino se živí tím, že démony, kteří posedli něčí mysl (a porušili tak dohodu o rovnováze) vyhání zpět do pekel. Peklo je zobrazeno velmi pěkně, ale v podstatě připomíná Los Angeles z terminátoří budoucnosti, jen v oranžové barvě. Démoni mě dost zklamali, čekal jsem pořádné ďábly s rohy a křídly, ale Glumové s uřízlou horní půlkou lebky mi moc strašidelní nepřišli. V pekle se bohužel odehrává jen velmi malá část filmu. Scény, kdy se dívka svíjí na posteli a na obličeji jí nabíhají žíly, jsou až moc otřepané a od sedmdesátých let už mnohokrát zpracované (beztak si myslím, že na „The Omen“ trilogy se svou atmosférou tyto novodobé thrillery zdaleka nechytají). „Constantine“ je spíš než fantasy akčním filmem a duchařskou detektivkou. Příběh se točí okolo sebevraždy sestry hlavní hrdinky (Rachel Weisz), která (jak jinak) souvisí s mnohem většími problémy pro lidstvo. Jenže je zde až příliš mnoho rozhovorů, které se veskrze motají okolo vysvětlování, jak to mezi nebem a peklem je. Nejde ani tak o to, že by v „Constantine“ bylo málo bitek s démony, problém je v tom, že všechny rozhovory jsou nezajímavé a tématicky se stále opakují. Díky tomu film postrádá dynamičnost a až na pár záběrů není ničím zajímavý. Ono vyvolání děsu pomocí spousty hmyzu tu už také bylo mnohokrát a lépe, mluvící hromada 3D hmyzáků mi přišla úsměvná.
Řekl bych, že hollywoodští filmaři tentokrát promrhali potenciál svých trikových studií na ztvárnění již ohraných věcí. Keenu Reeves alias John Constantine sice úroveň filmu trochu zachraňuje, ale s nudným příběhem ani dobrý herec nic nesvede. Chvílemi je vidět, že se tvůrci snažili být trochu nad věcí a několika situacím se člověk ze srdce zasměje, ale i tady „Hellboy“ vede na celé čáře.